Málem jsme přišli o kuchára!
Odkaz na fotogalerii: zde
Keď na parkovisku v Sučianskej doline Braňo zisťuje, že pípak zabudol doma na kredenci, mali sme v tom vidieť znamenie. Na Vendovke našťastie stretávame troch fešákov, zlatí chlapci, jeden z nich nám ochotne požičiava svoj vyhľadávač.
Vidina prašanových orgií opäť nadobúda reálne kontúry. Šľapeme po klasickej trase na MFK, snehu je síce pomenej, ale piatkové zázračné sneženie snehovú situáciu vylepšilo o 10 až 15 čísel luxusného prašanu. Záverečný strmší úsek pod vrcholom MFK umožňuje očekovať situáciu na JV svahu MFK smerujúceho do Studenca a voľba zjazdu je okamžite jasná. Z vrcholu ako prvý štartuje neznámy borec-solitér, potom ja a 20 m vľavo vzápätí Braňo. Fantázia, oblúk strieda oblúk, ziapeme od nadšenia. Zjazd končí v cca 1370 m, spokojnučkí a vysmiatučkí naliepame pásy. Stúpame v smere na Mojský grúň, v jeho SV úbočí. Miestami trčia kríky a kosovka.
Zrazu rana ako z dela! Hneď viem, čo to znamená a pozerám sa pod nohy. Nič sa pod nami nehýbe, na rozdiel od svahu pred a nad nami. Celý kotol, od sedla medzi Mojským a MFK, je v pohybe. Tu, kde stojíme, nás nemôže zasiahnuť. Kým sa spamätám, aby som vytiahol foťák a niečo natočil, lavína sa zastavuje. 50 m od fleku, kde sme naliepali pásy. Dobre zvolená trasa výstupu (a aj zjazdu) nás zachránila pred prúserom.
Opatrne vystúpame na hrebeň a ideme zdokumentovať a preskúmať miesto odtrhu. Odtrh má severojužný smer, je vo výške 1560 m, tesne pod sedlom a jeho dľžka je cca 100 m. Výška odtrhu je od 130 do 40 cm na svahu východnej expozície, strmosť 20 až 35 stupňov. Dĺžka lavíny je okolo 400 m, výška nánosu čela lavíny odhadom do 50 cm. Mechanizmus uvoľnenia lavíny bol pravdepodobne spontánny odtrh a pád preveja, ktorý bol najmohutnejší v južnej časti sedla, na svahu so strmosťou do 25 st.! V mieste odtrhu (70 cm) spravím profil, tvrdosť s hĺbkou stúpa (4F, 1F, B), dve tenké tvrdšie vrsty (M) a pri zemi náhly pokles na 4F! V hĺbke snehovej pokrývky sú vrstvy hranatozrnného snehu, pri pôde aj pohárikovité kryštály veľkosti 3-4 mm. Kritická a kĺzna vrstva je 5 cm nad zemou. Teplotný gradient na 70 cm hrúbky sneh. pokrývky je 12 st.! Kompresný test opakovane CTV, sudden planar (zosun bloku už pri narezaní, celý hladký).
Pripomínam, že pre Malú Fatru bol vyhlásený 2.stupeň lavín. nebezpečia, s upozornením, že nebezpečné vrsty pohyblivého snehu sa nachádzajú najmä na severných svahoch. Ako sme sa presvedčili sú aj na východných expozíciach a pri veľkom dodatočnom zaťažení na strmých svahoch s väčším množstvom (najmä nafúkaného) snehu môže ľahko dôjsť k uvoľneniu lavíny.
Čo dodať na záver? Opäť sa potvrdilo, že doma nie je nikto prorokom. Poznáme tieto terény ako vlastnú dlaň, chodíme sem roky. Nikdy som na tomto mieste lavínu (okrem jarných základoviek ale o niekoľko sto metrov východnejšie) nevidel a už vôbec nie takýchto rozmerov. Uvedomujem si, ako ľahko sa mohlo stať nešťastie. Stačilo, aby sa nás na vrchole stretlo viac a každý by si chcel zlyžovať svoju líniu. Svah neponúkal veľa možností. Niekto by sa natisol možno až príliš doprava…
Oplatilo sa sledovať terén, vedieť o prevejoch a vyhnúť sa nimi ohrozenému terénu.
A povedzme si pravdu, mali sme aj kopu šťastia. Bez toho to v horách akosi nejde…
Ivan
pondělí 8. března 2010
úterý 2. března 2010
Wattův zápisník 054/2010
Jilemnice - Rokytnice n. Jizerou
Háček napsal:
Tak pánové,
tímto dopisem bych chtěl navždy utnout různé polemiky o reálné vzdálenosti Rock-Gill. Všem polopravdám a mýtům musí být jednou pro vždy učiněna přítrž. Včera jsem zajel do ČAPKPMV (česká asociace pozemních komunikací a přesného měření vzdálenosti) a nechal si seřídit a ocejchovat tachometr ve svém vozidle.Podle AGA (downtown-downtown respektive Rathaus-Rathaus) je to přesných 19.9 km. Cedulačka 15.1 km.
Myslím, že je to nezpochybnitelné ...
Za firmu GEOHOOK zpracoval Háček
Takže? Souhlasíte?
Háček napsal:
Tak pánové,
tímto dopisem bych chtěl navždy utnout různé polemiky o reálné vzdálenosti Rock-Gill. Všem polopravdám a mýtům musí být jednou pro vždy učiněna přítrž. Včera jsem zajel do ČAPKPMV (česká asociace pozemních komunikací a přesného měření vzdálenosti) a nechal si seřídit a ocejchovat tachometr ve svém vozidle.Podle AGA (downtown-downtown respektive Rathaus-Rathaus) je to přesných 19.9 km. Cedulačka 15.1 km.
Myslím, že je to nezpochybnitelné ...
Za firmu GEOHOOK zpracoval Háček
Takže? Souhlasíte?
středa 24. února 2010
úterý 23. února 2010
Ivanův zápisník 004/2010
Ivan o FREERIDE kurzu napsal:
11. februára sadám k Mikimu do káry, v kufri pribudnú ďalšie dva páry lyží a lyžiarok a fičíme smer Kaprun. Čaká nás druhá časť lyžiarskeho vzdelávania, tentokrát zameraná viac na voľný terén a metodiku. Mám trochu obavy, prvý kurz pred rokom som neskončil práve najlepšie.
Pád v Saalbachu, bolesť, CT a rezonancia, dva zlomené krčné stavce, golier, rehabilitácia, návrat na lyže.
To všetko je ale minulosť, teším sa sneh, teším sa na Steffa. Steff Shield, ikona rakúskeho lyžovania. V lyžiarskom vzdelaní dosiahol všetko, viac sa nedá. Najbližších päť dní sa nebude venovať Bodymu, Bennymu alebo Marlies , ale nám – budúcim horským vodcom. Piatok ráno vyrážame na Kitzsteinhorn a hneď je jasné, že snehu je málo aj tu. Steff sa s nami nebabre, po pár jazdách na zjazdovke už aj trápime rozlyžovaný prašan. Témy idú jedna za druhou. Krátky oblúk, dlhý oblúk, prašan, moguls, strmý terén a guiding v offpiste teréne. Vždy najprv Steffova brilantná ukážka, zopakovať, ukázať, zlepšiť. A furt dokola, jazda strieda jazdu.
Po dvoch dňoch sme všetci rozbití a lížeme si rany. Večerná sauna našťastie niečo vylepší, veď tretí deň býva kritický. Chvalabohu nebol, zlepšujeme sa a aj boss je trochu spokojnejší. V pondelok sú na programe strminy, počasie je stále bezchybné. Večer zopakujeme naučené a začína sa predskúškový stres. Ráno ťaháme témy, Steff svoj zápisník a piaty deň sa začína.
Najprv základy. Zorganizovať skupinu, ukázať, vysvetliť, precvičiť. Cítim sa ako na maturite. Nasleduje prvé hodnotenie, boli aj chyby, ale Steffov verdikt je „…overall I´m satisfied.“ Ide Miki so strmým terénom. Nervozitu vidno na každom, aj únava je zrejmá. Posledný Mikiho oblúk a opäť zaznie spásonosné „…satisfied“.
Záverečný brífing je trochu citovka. Aspoň ja to tak vnímam, keď Steff citlivo a pravdivo zhodnotí naše schopnosti. Veľká a náročná etapa nášho vzdelávania sa končí. Ostáva ale obrovský zážitok, celoživotná skúsenosť, vedomosť ako sa zlepšiť. Aby sa naplnilo Steffove: „…that´s the skiing, guys!“
Ivan Zila
11. februára sadám k Mikimu do káry, v kufri pribudnú ďalšie dva páry lyží a lyžiarok a fičíme smer Kaprun. Čaká nás druhá časť lyžiarskeho vzdelávania, tentokrát zameraná viac na voľný terén a metodiku. Mám trochu obavy, prvý kurz pred rokom som neskončil práve najlepšie.
Pád v Saalbachu, bolesť, CT a rezonancia, dva zlomené krčné stavce, golier, rehabilitácia, návrat na lyže.
To všetko je ale minulosť, teším sa sneh, teším sa na Steffa. Steff Shield, ikona rakúskeho lyžovania. V lyžiarskom vzdelaní dosiahol všetko, viac sa nedá. Najbližších päť dní sa nebude venovať Bodymu, Bennymu alebo Marlies , ale nám – budúcim horským vodcom. Piatok ráno vyrážame na Kitzsteinhorn a hneď je jasné, že snehu je málo aj tu. Steff sa s nami nebabre, po pár jazdách na zjazdovke už aj trápime rozlyžovaný prašan. Témy idú jedna za druhou. Krátky oblúk, dlhý oblúk, prašan, moguls, strmý terén a guiding v offpiste teréne. Vždy najprv Steffova brilantná ukážka, zopakovať, ukázať, zlepšiť. A furt dokola, jazda strieda jazdu.
Po dvoch dňoch sme všetci rozbití a lížeme si rany. Večerná sauna našťastie niečo vylepší, veď tretí deň býva kritický. Chvalabohu nebol, zlepšujeme sa a aj boss je trochu spokojnejší. V pondelok sú na programe strminy, počasie je stále bezchybné. Večer zopakujeme naučené a začína sa predskúškový stres. Ráno ťaháme témy, Steff svoj zápisník a piaty deň sa začína.
Najprv základy. Zorganizovať skupinu, ukázať, vysvetliť, precvičiť. Cítim sa ako na maturite. Nasleduje prvé hodnotenie, boli aj chyby, ale Steffov verdikt je „…overall I´m satisfied.“ Ide Miki so strmým terénom. Nervozitu vidno na každom, aj únava je zrejmá. Posledný Mikiho oblúk a opäť zaznie spásonosné „…satisfied“.
Záverečný brífing je trochu citovka. Aspoň ja to tak vnímam, keď Steff citlivo a pravdivo zhodnotí naše schopnosti. Veľká a náročná etapa nášho vzdelávania sa končí. Ostáva ale obrovský zážitok, celoživotná skúsenosť, vedomosť ako sa zlepšiť. Aby sa naplnilo Steffove: „…that´s the skiing, guys!“
Ivan Zila
pátek 19. února 2010
Wattův zápisník 052/2010
FREERIDE KAPRUN (AUS) 2010
Uvalili jsme hroznej ranec u okénka z neprůstřelného skla na spodní stanici v Kaprunu. Když jsem té paní za sklem ukázali kartičku Horský vůdce – polovodič, ani nehnula brvou a dala nám plnotučnou.
Trochu ještě pošramocení po nočním příjezdu a s kudlibabkou v krku jsme prošli prvním turniketem. Z monitoru nad turniketem se na nás usmívala koňská hlava.
Kdo se to na nás asi tak pěkně usmívá?
Lavinová 3. Pišta si nás vzal okamžitě do parády. Poslední kotvou nahoru co to jde. Pak ještě s lyžema na zádech na hřeben. Brunc, cvak – cvak a na dva oblouky až na sjezdovku.
Z off-pišty na pištu. Warming up – easy going. Tak lehce, že druhej den nemůžeme vstát z postele a sejít ze schodů.
4 dny plné lyžování a mučení. 4 dny plné příběhů a dobrých rad. 4 dny veselých videí a krásné pisty.
Vyzkoušeli jsem si guiding ve volném terénu. Hezky a bezpečně. Sjeli jsme nějaké převislé strminy. Podívali jsme se skluznici na zoubek. Ohnuli hůlku. Najeli na kámen. Natáhli si tříslo.
Někdy jsem jeli pomalu a někdy full gas / double full…ty nebýt posera.
Myslím si, že za pět dní solidní pokrok u všech riderů.
Po ránu kosa tak, že se lahváče proměnily v led. Nohy v botech promrzly až na kost a někdy zamrznul i úsměv na rtech. Avšak přítomnost jednoho nebo i více kolorků na sjezdovce nám vždy spravila náladu.
Takže? Tak takovej byl Kaprun FREERIDE POLOVODIČI 2010!
Den 1
Den 2 - 3
¨
Den 4
Drsoň s Kolorkem v závěsu.
Trochu ještě pošramocení po nočním příjezdu a s kudlibabkou v krku jsme prošli prvním turniketem. Z monitoru nad turniketem se na nás usmívala koňská hlava.
Kdo se to na nás asi tak pěkně usmívá?
Lavinová 3. Pišta si nás vzal okamžitě do parády. Poslední kotvou nahoru co to jde. Pak ještě s lyžema na zádech na hřeben. Brunc, cvak – cvak a na dva oblouky až na sjezdovku.
Z off-pišty na pištu. Warming up – easy going. Tak lehce, že druhej den nemůžeme vstát z postele a sejít ze schodů.
4 dny plné lyžování a mučení. 4 dny plné příběhů a dobrých rad. 4 dny veselých videí a krásné pisty.
Vyzkoušeli jsem si guiding ve volném terénu. Hezky a bezpečně. Sjeli jsme nějaké převislé strminy. Podívali jsme se skluznici na zoubek. Ohnuli hůlku. Najeli na kámen. Natáhli si tříslo.
Někdy jsem jeli pomalu a někdy full gas / double full…ty nebýt posera.
Myslím si, že za pět dní solidní pokrok u všech riderů.
Po ránu kosa tak, že se lahváče proměnily v led. Nohy v botech promrzly až na kost a někdy zamrznul i úsměv na rtech. Avšak přítomnost jednoho nebo i více kolorků na sjezdovce nám vždy spravila náladu.
Takže? Tak takovej byl Kaprun FREERIDE POLOVODIČI 2010!
Den 1
Den 2 - 3
¨
Den 4
pátek 27. listopadu 2009
Mikiho zápisník 006/2009
Miki K. Drsoň, foto: Saalbach 2008Miki napsal:
... Nechce sa mi ist domov, ked tu je tolko snehu.
Ja zajtra vyrazam do Revelstoku v sobotu dam nejaky zjazdik a vecer my zacina kurz.
Tak sa tesim pretoze tam spadlo za 7 dni viac ako meter snehu.
Momentalne je viac ako 2 metre sanduteho snehu to je tolko co u vas nebude najblisich 5 rokov.
Vyzera to na neskutocnu sezonu tak skoda ze to nevyslo koli niektorym trkvasom.
Zdar.
Miki
Takže? Miki asi na zelené "C" nepřijede.
... Nechce sa mi ist domov, ked tu je tolko snehu.
Ja zajtra vyrazam do Revelstoku v sobotu dam nejaky zjazdik a vecer my zacina kurz.
Tak sa tesim pretoze tam spadlo za 7 dni viac ako meter snehu.
Momentalne je viac ako 2 metre sanduteho snehu to je tolko co u vas nebude najblisich 5 rokov.
Vyzera to na neskutocnu sezonu tak skoda ze to nevyslo koli niektorym trkvasom.
Zdar.
Miki
Takže? Miki asi na zelené "C" nepřijede.
čtvrtek 26. listopadu 2009
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)